Pro všechny typy chráněných území byly v minulosti zpracovávány mapy, které se měly stát mapovými přílohami právního aktu jejich vyhlášení. Většinou se zpracovávaly již v předstihu pro návrh a především pokud byly vyhotoveny náročnějším způsobem (vydány tiskem) a na rozsahu ochrany se vlastním aktem prohlášení nic neměnilo, nemusely být již následně přepracovány. Metodika pro zpracování těchto map nebyla jednotná a může se lišit nejen pro jednotlivé typy chráněných území, ale i podle doby jejich prohlášení a místního přístupu jednotlivých odborných pracovišť památkové péče (vyhotoviteli map mohli být SÚPPOP, SÚPP, KSSPPOP, KSSPP, …). Lokálně dobovou podobu správné mapového přílohy pro jednotlivé právní předpisy nebo jejich skupiny nicméně určit lze. Jejich identifkace měla být východiskem věcných revizí rozsahů chráněných území, jejichž rozsah se musí tam, kde není dostatečně podložen textem, opírat právě o mapové přílohy. Ty jsou důležité i tím, že kromě vlastního vymezení rozsahu ochrany většinou obsahují i základní vyhodnocení území a objektů, které se v něm nacházejí.
Pravidelně se ovšem setkáváme i s tím, že za mapové přílohy jsou považovány mapy návrhové, u nichž rozsah ochrany neodpovídá později vyhlášenému chráněnému území, nebo naopak později zpracované hodnotící mapy. Pro lepší orientaci v mapových přílohách jsme se rozhodli zde na blogu Pro(Pa)GIS zvěřejnit sérii příspěvků jim věnovaných.
Začneme ji dvěma obecně známými rozšířenými skupinami map, které rozhodně za mapové přílohy právních aktů považovat nelze:
1/ Mapy památkových rezervací, které připravila ing. arch. Vladimíra Rákosníková pro vydání katalogu Městské památkové rezervace, katalog – půdorysy měst; Státní ústav památkové péče v Praze; Praha 1997.
G0013660
Naskenovaný katalog je spolu s jednotlivými mapami uložen v MIS.
Tyto aktualizované mapy památkových rezervací mají jednotné vyhodnocení a černobílou legendu:
Bezpečně bychom je od ostatních, které pocházejí ze stejné doby a mohou mít stejnou legendu, měli poznat i podle rovněž jednotného razítka:
2/ Mapy vesnických památkových rezervací zpracované na konci 80. let 20. století podle metodiky navržené tehdejším vedoucím oddělení lidové architektury Jiří Škabradou opět s jednou černobílou legendou umožňující jednoduchou reprodukci map, jejímž přínosem nesporně bylo oddělení vlastního hodnocení území a objektů od stavu jejich památkové ochrany (vyjádřeného značkami):
Na mapách později vskutku prohlášených vesnických památkových rezervací a zón se můžeme setkat s obdobnou legendou. Mapy návrhů VPR z roku 1988 jsou však od nich jednoznačně odlišitelné svým jednotným zpracováním. Všechny s korektními metadaty jsou opět dohledatelné v MIS.