Jako malí jsme se v pohádkách potkávali nejen s posly různých úrovní a titulů, a jaksi mimochodem byli svědky rituálu z nejstarších: předávání darů.
Klasické schéma: přicházejí poslové ku dvoru příslušného potentáta/krále/sultána/maharadži a tento, dnešními slovy kick-off meeting, je podpořen podmazávkou.
V našem čase se pak nemusíme ani vracet do nějak vzdálených epoch, abychom nalezli zvláště bizarní příklady. O Tatře darované soudruhu Stalinovi k narozeninám se psalo mnohokrát. (Velký Vožď byl ovšem brzy deklasován Leonidem Brežněvem, který měl údajně takových aut víc jak dvaaosmdesát).
Tedy i my, zástupci dobré Síly informačních systémů, musíme konati obdobně, i když v odpovídajícím měřítku. Přednášející hosté našeho Kroměřížského Setkání tak obdrželi hodnotné publikace produkované NPÚ.
Na revanš se nám dostalo vlka v rouše beránčím.
A sice mírumilovně se tvářících omalovánek pro děti. Tedy, GEOmalovánek.
Když si je otevřeme tematicky na Kroměřížském Statku Světového dědictví, vidíme vtip věci – a sice že podklad pro omalovávání (si) je vzat z generalizované kresby ZABAGED. Pěkné, funkční, vtipné. Co dodat.
Jaký však přišel úlek, když jsem na cestě k domovu, ve vlaku geomalovánkami listoval ve snaze najít nějakou formální chybu, za kterou by se bylo možné počinu vysmát.
Pak jsem nalistoval tohle.
Říkám si, ha, září 2019, nové památky jsou prohlášené doslova pár dní a Zeměměřiči jsou opravdu ve střehu. Otočím stránku a hle, ani Kladrubský hřebčín nechybí.
Zkrátka, zatímco my se v NPÚ* dodnes dohadujeme, jaké vlastně to vymezení do té Paříže odešlo, čekáme až se MK* usnese abychom v PK* mohli přidělit ID* právního aktu atd atd – jsme předstiženi ZÚ* o délku koně.
Pardon, huntu.
*NPÚ – Národní památkový ústav, *MK – Ministerstvo kultury, *PK – Památkový katalog, * ID – perzistentní identifikátor záznamu právního aktu, *ZÚ – Zeměměřický úřad, kterému náleží práva ke všem v tomto příspěvku reprodukovaným materiálům.