(Nejen) o číslech domovních

Číslo domovní (popisné pro stavby trvalého charakteru a evidenční pro stavby charakteru dočasného) se přiděluje konkretní budově (tj. prostorově soustředěné a navenek obvodovými stěnami a střešní konstrukcí uzavřené stavbě spojené se zemí pevným základem). Nepřiděluje se budovám, které nevyžadují stavební povolení nebo ohlášení stavby a budovám tvořícím příslušenství jiných budov, které jsou součástí jednoho celku.

Jedna budova může mít pouze jediné číslo domovní. „Jedinou (dočasnou) výjimkou, kdy bude mít budova více čísel popisných nebo evidenčních, je případ, kdy se spojí dvě nebo více budov stavebně v jednu. V takovém případě bude mít všechna čísla původních budov a to do nového rozhodnutí obce o přečíslování budov.“ Taková dočasnost ovšem může míst velmi dlouhé trvání – viz několik brněnských příkladů, z nichž pro ilustraci uvádíme budovu První moravské spořitelny z roku 1939, která si uchovala dosud 3 popisná čísla, na jejichž místě vznikla – 445, 446 a 447, pro která najdeme i 3 definiční body v RÚIAN:

Polygonově vymezeným stavebním objektem je však pouze čp. 445:

Podle i v době svého vzniku platných pravidel ovšem stavba neměla zdědit ani toto číslo domovní. Čísla popisná a čísla evidenční musí totiž být jedinečná v rámci části obce. Princip jedinečnosti je pak zachován i v případech, kdy budova, jíž bylo číslo popisné nebo evidenční přiděleno, zanikne. Zrušené popisné nebo evidenční číslo takto zaniklé budovy nelze znovu přidělit.

Rozsah stavebního objektu v RÚIAN bychom měli vždy konfrontovat s realitou. Obecně je jeho plošné vymezení totiž generováno definováno polygonem vymezeným hranicí parcely a vnitřní kresbou, v němž se nachází definiční bod stavebního objektu. Stavební objekt tak může být pouze částí budovy, jak si můžeme ukázat na jiném brněnském příkladu – nemocnici u sv. Anny, kterou zachycuje dobová pohlednice v záhlaví příspěvku. Podíváme-li se na ni na základní mapě 1:10 000, vidíme – až na určité nesoulady s katastrální mapou, budovy vyznačeny podle reálného aktuálního stavu.

V RÚAIN (na ilustraci jeho šedotónová verze v nové mapové aplikaci pro ÚAP) vidíme ovšem jen části budov. Nejnápadnější je to u hlavní budovy s čp. 664, kde definiční bod stavebního objektu je umístěn v JZ křídle této rozlehlé budovy, z níž se pak jako budova jeví pouze její poměrně malá část.

Pro účely prostorové identifikace v Památkovém katalogu byl přitom využit definiční bod objektu hlavní budovy (logicky přemístěný do její vstupní části) a přírůstkový bod vytvořený pro kapli sv. Anny – oba vně polygonu stavebního objektu v RÚAIN.

Najdeme i opačné příklady, kdy v RÚIAN nerozlišuje jednotlivé objekty, které jsou de facto samostatné nebo příslušenstvím jiné budovy. Jako příklad uvádíme usedlost čp. 61 v Trstěnici u Litomyšle, nedávno prohlášenou za kulturní památku. Budova s čp. 61 vypadá v RÚIAN jediná budova s vnitřním nádvořím, přičemž k usedlosti patří i stodola bez čísla domovního na jiné stavební parcele.

Ve skutečnosti se budova čp. 61 skládá z několika funkčně, konstrukčně i stavebněhistoricky jednoznačně vydělitelných staveb.  Pro část z nich byly vytvořeny definiční body, využité v Památkovém katalogu pro prostorovou identifikaci obytného stavení, výměnku, hospodářského křídla s podstájí a maštale.

Poslední velkou skupinu tvoří budovy vnitřní kresbou na jedné stavební parcely prostorově oddělené. Definičního bod stavebního objektu přitom nemusí být vždy  na budově, která je fyzicky nositelkou čísla domovního. Kromě toho existují i situace, kdy předmětem našeho zájmu je budova, kterou můžeme označit jako příslušenství jiné budovy. Jako příklad si můžeme ukázat jednu ze starobylých sýpek v Rožnově u Českých Budějovic. Vybrali jsme tu, která patří usedlosti čp. 1123 (p.č. 2490). Na základní mapě 1:10 000  vidíte jako stavbu vyznačeno obytné stavení s kolnou uzavírající v zadní části dvůr a sýpku v jižním koutě dvora:

V RÚIAN to ovšem vypadá takto:

Definiční a přírůstkové body použité pro prostorovou identifikaci ve výše uvedených příkladech z Brna, Trstěnice a Rožnova mají všechny vyplněny číslo domovní. Odpovídá to před více než 10 lety dohodnutým pravidlům, kdy u definičních přírůstkových bodů na jedné (stavební) parcele pro objekty mělo být vyplněno i číslo domovní příslušného stavebního objektu.

Když se na začátku roku řešila otázka, jak se vyrovnat s čísly domovními a adresami v tiskových výstupech Památkového katalogu, objevily se různé náměty počínaje tím nadále čísla domovní uvádět pouze u budov, které jsou jejich nositelem, až po názor, že by čísla domovní měla být hromadně u přírůstkových a definičních bodů smazána. Takovýto zásah by se týkal opravdu velkého počtu bodů. I když ne všichni editoři výše uvedené pravidlo pro vyplňování čísel domovních dodržují, máme nyní číslo domovní vyplněno u 2 457 837 z celkového počtu 2 458 958 definičních bodů a u 38 554 z celkového počtu 157 242 přírůstkových bodů.  Je potřeba si rovněž uvědomit, že tento způsob vyplňování čísel domovních nám umožňuje logické vazby a výběry v PaGIS; ne každý definiční nebo přírůstkový bod totiž nezbytně musí být použit pro prostorovou identifikaci v Památkovém katalogu.  Pokud například připravujeme návrh památkové zóny, v níž se snažíme dokumentovat alespoň fotograficky všechny objekty, nebudeme pro všechny tyto objekty vytvářet záznamy v soupisové části Památkového katalogu.  Rovněž pokud bychom striktně dodržovali to, který objekt může být označen domovním číslem, nedostal by se např. do Katalogu údaj o čísle domovním v případě rožnovské sýpky.  Obdobně bychom museli vypustit informace o tom, v které části obce se nacházejí objekty bez čísla domovního. Přísně vzato totiž nic takové jako plošný rozsah části obce vymezeno není.

Co tedy s tím? Navrhujeme pro definiční a přírůstkové body doplnění nového pole pro rozlišení objektu jakožto nositele čísla domovního. Toto pole by bylo možno předvyplnit pro 2 456 510 definičních bodů subtypu 0+4 (převzato z RSO/upraveno) a pro 1992 přírůstkových bodů subtypu 2+102 (části návrhů na opravy definičních bodů objektů a částí objektů).

Návazně bude nutno upravit widget pro editaci a správu přírůstkových bodů používaného v mapové aplikaci Územní identifikace s editací přírůstkových bodů. Úpravy widgetu by měly zahrnovat i další potřebné změny a doplňky:

  • Vypuštění pole IDREG ze zobrazení atributů PB
  • Nastavení pole stav jako povinného (červeně podložené)
  • Nastavení pole kód stavebního objektu v RÚIAN jako podmíněně povinného (zeleně podložené)
  • U subtypu 6 vypuštění požadavku na vyplnění atributů číslo domovní, typ čísla domovního, rozlišení objektu jakožto nositele čísla domovníhokód stavebního objektu v RÚIAN
  • Doplnění nového pole pro rozlišení objektu jakožto nositele čísla domovního; pole bude podmíněně povinné (zeleně podložené)
  • Úpravy pro nový subtyp přírůstkového bodu pro nový ISAD / UEvO:
    • podmíněné vyplnění druh objektu = archeo, stav = stávající
    • vypuštění požadavku na vyplnění atributů číslo domovní, typ čísla domovního, rozlišení objektu jakožto nositele čísla domovního a kód stavebního objektu v RÚIAN

Ve vazbě na úpravu widgetu pro editaci a správu PB bude třeba doplnit do webových služeb pro Katalog:

  • rozlišení objektu jakožto nositele čísla domovního
  • kód stavebního objektu v RÚIAN

Kód stavebního objektu v RÚIAN zatím není v Památkovém katalogu nijak zohledněn. Bude to nicméně potřeba, pokud se podaří prosadit jako účelové územní prvky pro RÚIAN i kulturní a národní kulturní památky. Prvním krokem k tomu, abychom tuto vazbu na RÚIAN měli vedenu korektně je výše uvedený požadavek na (podmíněně) povinné vyplňování kódu stavebního objektu v RÚIAN pro přírůstkové body reprezentující stavby.

Pro získání kódu má uživatel v mapové aplikaci Územní identifikace s editací přírůstkových bodů k dispozici buďto nástroj Info (služba: RÚIAN: Adresy, SO, parcely) nebo  vyskakovací okno / maptip.

4 komentáře u „(Nejen) o číslech domovních“

  1. Geografický informační systém NPÚ (tedy paGIS) má primárně sloužit potřebám pracovníků NPÚ a usnadňovat evidenci památek. Proto taky byl vyvinut a již více než 15 let je naplňován odbornými daty. Jeho část má být také poskytována veřejnosti, kde se podílí na prezentaci našeho kulturního dědictví.
    Už z mé první věty je jasné, že budujeme specifický odborný informační systém, který tudíž obsahuje specifická odborná data. Abychom mohli efektivně a přehledně evidovat jednotlivé čísti nemovitostí, je naším specifickým odborným požadavkem používat i pomocná metadata, jako je např. číslo domovní. Proto považuji za nezbytné v případech, kdy části nemovitostí prokazatelně souvisejících s hlavním objektem (který v RÚIAN číslem domovním disponuje) toto číslo domovní v oficiální evidenci (RÚIAN) nemají, v našem paGIS je UVÁDĚT A EVIDOVAT. K rozlišení toho, kdy číslo domovní je u objektu vedeno v RÚIAN a kdy není, bychom měli vytvořit nějaký identifikátor (který by umožňoval např. filtrování pro zobrazování nebo export dat).
    Jistěže náš paGIS máme propojený s informačními systémy státní správy (jako je např. RÚIAN) tak, aby podporoval evidenci kulturních památek v souvislosti s katastrem nemovitostí. Není ale v zájmu NPÚ odstraňovat čísla domovní u definičních a přírůstkových bodů, musíme s nimi naopak i nadále pracovat.

  2. Uvádění čísel popisných u dalších objektů na témže pozemku stále pokládám za zbytečné a dokonce v některých případech matoucí. V celém článku a ani v komentáři kolegy Buršíka jsem nenašla žádný relevantní důvod, aby se to po editorech žádalo. Mám-li areál nebo soubor budov, číslo popisné nevypovídá o tom, zda objekt k areálu patří, protože některé části leží na stejném pozemku a jiné ne, někdy tam tedy č.p. bude uvedeno a někdy ne. Informaci, že objekt leží na stejném pozemku poskytuje právě ten pozemek, který u každého lokalizovaného prvku uveden mám. Příklady výše uvedené v článku lze řešit i bez doplnění č.p. Číslo popisné je z principu věc státních registrů, které jediné jsou oprávněné je stanovenýmn způsobem přidělovat a evidovat (v katastru nemovitostí) a také to dělají, ale jinak, než jak je nyní navrženo v našem GIS. Porušování tohoto principu (že každý informační systém má vymezenou oblast působnosti a ostatní systémy data jen přebírají) je cesta do pekel. Vytváříme takto paralelní systém č.p., k čemuž nejsme určeni a oprávněni.
    Doposud některá pracoviště ÚOP č.p. u vedlejších budov uváděla a jiná ne. Doplnění u desítek tisíc def. a přírůstkových bodů bude buď ruční a pracné, při hromadném doplnění zase vnese řadu chyb. Bohužel někteří úředníci to již nyní mylně berou a budou tím více brát tak, že co nemá stejné č.p. jako hlavní budova, tak není společně touto budovou chráněno.

  3. Než se dostanu k hlavnímu tématu, připojím různé poznatky stran domovních čísel a osad, jak jsem se k nim postupně propracoval.

    Problematika domovních čísel je velmi důležitá a zajímavá. Zásadní je rozlišování čísel popisných a čísel evidenčních. Proto je nezbytné, aby v mapové službě polohopisů RUIAN byly oba typy čísel barevně odlišeny, protože dnes se všechny zobrazují ve stejné barvě a jejich rozlišení není možné.

    Princip jedinečnosti má být zachován i v případech, kdy budova, jíž bylo číslo popisné nebo evidenční přiděleno, zanikne. Zrušené popisné nebo evidenční číslo takto zaniklé budovy nelze znovu přidělit. Skutečnost však bývá jiná a v řadě obcí byla „nízká“ popisná čísla zbořených domů v jádru vsi znovu nevhodně přidělena novostavbám na okraji.

    Případy, kdy má jediná budova dvě či více popisných čísel, se dělí na dvě základní situace. Brněnská Moravská banka představuje tu první, kdy na místě tří domů vyroste jednotná novostavba. Ta by skutečně měla mít pouze jediné popisné číslo. Mnohem častější jsou však situace, kdy dva sousední domy s popisnými čísly získá stejný majitel a vynutí si jejich spojení na jediné parcele – a s jediným číslem popisným. Bohužel není způsob, jak tomu zabránit. Jde však nepochybně o velmi nežádoucí jev, který deformuje lokální místopis.

    Čísla popisná a čísla evidenční musí být jedinečná v rámci části obce. Doporučuji užívat místo „část obce“ tradiční termín „osada“. Když napíšeme „osada Hradsko byla sloučena s osadou Jablonec nad Jizerou“, je to stručné a jasné. Pokud bychom chtěli dodržet úřední terminologii, museli bychom napsat: „Část obce Hradsko byla sloučena s částí obce Jablonec nad Jizerou“. To lze číst jako „nějaká část“ obce Hradsko byla sloučena s „nějakou částí“ obce Jablonec nad Jizerou. Což je špatně, neboť Hradsko nebylo obcí, ale pouze osadou. Musela by se tedy použít krkolomná formulace: „Část obce Hradsko obce Jablonec nad Jizerou byla sloučena s částí obce Jablonec nad Jizerou obce Jablonec nad Jizerou“. Ano, obecní zákon bohužel termín „část obce“ nadále drží, ale vedle toho užívá i pojem „osadní výbor“ pro samosprávný orgán osady (části obce).
    Ano, osada (a také městská čtvrť, jak byla chápána lexikony v období 1900–1930) je dána souhrnem svých popisných (a evidenčních) čísel. Městské čtvrtě nebyly v období 1950–1970 v lexikonech evidovány, ale většinou stále existovaly (jakožto samostatné řady popisných čísel). Okolo roku 1980 (až na výjimky právě v tomto roce) byly všechny reálně existující městské čtvrtě hromadně „zviditelněny“ a jakoby „nově vytvořeny“, a to jako „části obce“, které tedy nelze odlišit od ostatních osad. Typickým příkladem je můj rodný Chlumec nad Cidlinou, který se od zavedení popisných čísel v roce 1771 člení na vnitřní město a tři předměstí. V roce 1980 tak byly „nově“ vytvořeny „části obce“ Chlumec nad Cidlinou I, II, III a IV – a naopak byla „zrušena“ „část obce“ Chlumec nad Cidlinou. V lexikonech v období 1900–1930 byly uváděny jak osady, tak městské čtvrtě, což bylo logické a nejlepší řešení.

    Nejstarším mapovým pramenem, který popisná čísla zobrazuje, jsou indikační skici stabilního katastru. Jsou napsána červenou barvou, zatímco stavební parcely mají (parcelní) čísla černá. Jenže červeně jsou napsána i (parcelní) čísla pozemkových parcel, takže někdy je rozlišení docela obtížné. Zásady pro užívání barev se nevíc ne vždy dodržovaly. Někdy je také indikační skica vlivem opotřebení a/nebo druhotných zásahů špatně čitelná.

    Zvláště ve městech se popisná čísla od doby stabilního katastru měnila, někdy i opakovaně. Takové kompletní přečíslování (někdy opakované) přirozeně velmi komplikuje práci, i když v lokálních pramenech bývají dochovány převodní seznamy.

    Další změny popisných čísel jsou způsobeny slučováním osad. Nejde o to, když se dosud samostatná obec (a osada) stane osadou (částí obce) jiné obce. To na popisná čísla vliv nemá. Jde o případy, kdy je sama osada zrušena, tedy sloučena s jinou osadou. Takových případů jsou stovky, zvláště ve 2. polovině 20. století. Protože vždy platila zásada o jedinečnosti popisných čísel v rámci osady (čtvrti), musely být všechny domy sloučené osady (čtvrti) přečíslovány. To se dělo dvěma základními způsoby.
    První možností je pokračování v číselné řadě domů té osady, jíž se zrušená osada stala součástí. Sem patří například Slavonice, kde byly zrušeny městské čtvrtě (město a předměstí). Změny popisných čísel mají nepříjemné důsledky pro všechny občany (i další subjekty), kteří si musí zajistit výměnu všech dokladů. Protože na předměstí ve Slavonicích je mnohem více domů než ve vnitřním městě, byla jejich popisná čísla zachována a přečíslování postihlo všechny domy vnitřního města. Proto dnes všechny mají „absurdně“ vysoká popisná čísla.
    Druhou možností je v podstatě zachování starých popisných čísel tím, že se „vynásobí“ fixní hodnotou, například 1000: čp. 1 se změní na čp. 1001, čp. 23 na čp. 1023 atd. Takto byl přečíslován například Žalov po sloučení s Roztoky.

    Je logické, že k přečíslování dochází i v opačném případě, tedy při zřízení či obnovení osady. Po velké vlně socialistické integrace a slučování nastala po roce 1989 opačná vlna a řada dříve sloučených osad byla obnovena. Přirozená logika předpokládá, že obnovená osada dostane nová popisná čísla „od jedničky“, optimálně že domům budou vrácena ta popisná čísla, která měly před sloučením.
    Jak již bylo řečeno, má změna popisných čísel nepříjemný dopad na občany (a další subjekty). Proto v některých obcích zvolili řešení, které liteře zákona vyhovuje, ale s duchem zákona je v rozporu. V Jablonci nad Jizerou se socialistická integrace obcí projevila velmi výrazně a v několika vlnách (1960, 1974, 1976). Nebyla však tehdy spojena se slučováním (tedy rušením) osad, naopak, některé byly dokonce nově ustaveny (z někdejších místních částí). Teprve v roce 1980 byly všechny osady sloučeny s Jabloncem a všechny jejich domy přečíslovány do jednotné číselné řady. V roce 1997 pak byly osady Blansko, Dolní Dušnice, Hradsko, Končiny, Vojtěšice obnoveny. V roce 2000 byla obnovena také osada Dolní Tříč. Domy obnovených osad však zpětně přečíslovány nebyly a zůstala jim „jablonecká“ vysoká popisná čísla. Jedinečnost popisných čísel v rámci obnovených osad tak byla rovněž naplněna. Toto šalamounské, ale nehistorické řešení se ukázalo jako výhodné i při potřebě pozdějších úprav vymezení osad. V roce 2010 byla osada Dolní Tříč omezena na vlastní Dolní Tříč (čp. 621–637), zatímco někdejší místní část Blansko (Tříčské Blansko) osady Tříč byla vyčleněna jako ZSJ Dolní Tříč-sever a začleněna do osady Jablonec nad Jizerou.

    Hranice, resp. polygony osad nebyly a nejsou v žádném státním mapovém díle zakresleny. Je velkou zásluhou Registru statistických obvodů (RSO) ČSÚ, že polygony osad vymezil. Jen díky tomu víme, ke které osadě kterýkoli dům s domovním číslem patří. Ale pozor: polygony osad RSO jsou autoritativní pouze v tomto smyslu. Naopak vlastní hranice polygonů závazné nejsou, hranice lze vést i jinudy, pokud zahrnou stejnou množinu domovních čísel. Hranice polygonů osad totiž ČSÚ vymezil do značné míry náhodně, resp. technokraticky. V CZ_RETRO je proto často upravuji, zejména tam, kde lze využít dříve existující hranici katastrálních území, polních tratí podle indikačních skic či jiných historických či logických rozhraničení.

    ČÚZK se k polygonům osad RSO staví zcela negativně, což může být dáno právě tím, že sice zahrnují „správnou“ množinu domů, ale jejich hranice jsou často nevhodné. V důsledku toho se polygony osad nestaly (nesměly stát) součástí RÚAIN, což považuji za zásadní nedostatek tohoto systému. Součástí RÚIAN se nestaly ani polygony dílů ZSJ (základních sídelníc jednotek), pomocí kterých by bylo možné polygony osad rovněž identifikovat. Díl ZSJ totiž musí mít jedinečnou příslušnost jak ke katastrálnímu území, tak k osadě. Součástí RÚAIN se naopak staly polygony ZSJ, které takovou jedinečnou příslušnost mít nemusejí. ZSJ jsou přitom vymezeny často zcela ahistoricky a někdy dokonce v rozporu s účelem, pro který byly v roce 1970 zřízeny (to by bylo na delší pojednání, na které zde není prostor). Jedinou útěchou může být to, že systém ZSJ doznal v průběhu vývoje několika zásadních pozitivních změn. Už delší dobu totiž platí zásada, že na každém katastrálním území musí existovat minimálně jedna celá ZSJ. Díky tomu se základními sídelními jednotkami stala katastrální území stovek po roce 1945 zaniklých obcí. V rámci přípravy sčítání 2021 byla stejná zásada konečně uplatněna také u osad. Dosud existovaly desítky případů, kdy dvě blízké osady (vsi) tvořily jedinou ZSJ, která se dělila na díly. To byl vůbec největší nedostatek celého systému ZSJ. Nyní by tedy již všechny osady měly mít „svou vlastní“ ZSJ, což je zcela zásadní. Díly ZSJ tak nadále existují například tam, kde existuje nesoulad vedení katastrálních a osadních hranic (ČSÚ to eufemisticky nazývá „přesah zástavby“). Přesto by měly být ZSJ z RUIAN vyřazeny a nahrazeny právě polygony osad, protože takových nesouladů jsou stovky a v RUIANu přitom nejsou identifikovatelné. To je dáno tím, že ZSJ překračují hranice katastrálních území i osad i nad rámec takových nesouladů, tedy zcela „svévolně“. Nebo nechť jsou v RÚIAN obsaženy jak polygony ZSJ, tak osad.

    Až nyní se dostávám k hlavnímu problému, který článek Zuzany Syrové předkládá, totiž k uvádění domovních čísel u definičních a přírůstkových bodů. Musím přiznat, že by mě nikdy nenapadlo takový problém vůbec nastolovat, protože o nezbytnosti uvádět domovní číslo nelze vůbec pochybovat. Je to nabourání jedné ze „základních jistot“, které máme. Je to zcela absurdní. Výsledkem by bylo, že bychom v jedné vesnici měli 10 stodol a u žádné nevěděli, ke které usedlosti patří. Nebo bychom to museli komplikovaně zjišťovat pomocí parcelních čísel. Definiční a přírůstkové body jsou v principu atributová tabulka, kterou je třeba třídit podle potřeby. Jedním ze základních třídění je řazení podle osad a popisných čísel (s tím, že stavby bez popisných čísel, třeba garáže na humnech, jsou pohromadě mimo vlastní třídění podle čp.). To by nyní nebylo možné.
    Doplnění atributu, který bude informovat, zda je stavba nositelem popisného čísla, nebo pouze „příslušenstvím“ (např. stodola, chlév, kolna, brána aj.), je tím správným řešením, které stávající systém dále vylepší.
    Ano, bylo by ideální, kdyby v rámci RSO/RÚIAN existovaly „polygony domovních čísel“, díky kterým by bylo zcela nepochybné, které stavby lze vztáhnout ke konkrétnímu domovnímu číslu. Za více než 30 let jsem se podrobně zabýval desítkami měst a vesnic, například v rámci plánů ochrany, a nevzpomínám si na žádný případ, kdy by vznikly pochybnosti, ke kterému čp. ta která stavba patří. Tím spíše nevidím žádný důvod ke změně dosavadních zásad stran uvádění domovních čísel. Byla by to zcela zásadní změna k horšímu.

  4. Milý Karle, já bych jen chtěla upozornit, že nikdo nezpochybňuje čísla domovní a jejich potřebnost. Já jsem jen za to, aby byla uváděna tam, kde podle vyhlášky byla přidělena a mají být, kde je také katastr eviduje, tj. u jedné budovy a ne několika. Problém je v tom, že jedna stodola u č.p. xx je na stejném pozemku a jiná stodola u č.p. xy je na jiném pozemku než obytné stavení. Tedy jinými slovy, jednou to budu mít podle vás uvedeno a jednou ne. Taková informace nestojí za tu práci, kterou to bude stát. Ale hlavní je ten princip, že č.p. eviduje RÚIAN a ne my. My bychom ho měli jen „kopírovat“ u budov, kde ho mají oni. A oni ho u těch stodol nemají.

Napsat komentář

Chystáme desáté setkání editorů paGIS, správců MIS a dalších příznivců IISPP.
This is default text for notification bar